Dne 16.1.2012
jsme se někteří z našich členů mohli zúčastnit slavnostního odpoledne k 50.výročí domova s postiženými klienty v Psárech. Již v úvodu programu byli přivítáni pozvaní hosté, kteří se podíleli na tvorbě a odvážné rekonstrukci tohoto rehabilitačního domova, který je zázemím pro postižené občany. Všichni byli náležitě přivítáni a mohli se úvodem i sami vyjádřit jakých společných výsledků ve prospěch postižených se v tomto domově dosáhlo. Po tomto úvodu a poděkování začal program pro samotné klienty a jejich příbuzné.
V programu vystoupil také náš člen OS VeSpojení Karel Marcolli, společně se svými protagonisty manželi Fritschovými, se kterými pro diváky připravili zábavu v podobě kouzelného kabaretu. Po jeho vystoupení jsme, za naše sdružení, měli tu radost všem klientům domova předat plyšovou hračku. Závěr vystoupení pak uzavřel zpěvák František Nedvěd mladší, který s domovem již delší dobu spolupracuje a který svým zpěvem mnoho klientů domova pěkně roztančil. Po celém programu jsme ještě nesli plyšové hračky malým i větším dětem, které nemají možnost samostatného pohybu. I v tak krásném prostředí na nás padl smutek z tak tíživých osudů dětí i dospělých, kteří jsou upoutáni na lůžko a odkázáni na trvalou pomoc pečovatelek. Po rozloučení s ředitelem Mgr. Jakubem Adámkem jsme odjížděli obohaceni ze setkání s obětavými zaměstnanci, kteří jsou pacientům v domově Laguna velkou oporou.
Dojmy ze svojí první akce popsala i naše členka Kačenka
Ahoj všem!
Nejdříve bych se představila. Jmenuji se Kateřina Rýdlová, je mi patnáct let a momentálně bydlím v Praze. Dne 16.1.2012 jsem se společně s OS zúčastnila oslavy 50. let Domova Laguna v Psárech a byla jsem požádána, napsat menší “úvahu“ o tom, jaké to tam bylo, jak to na mě působilo a vůbec o tom, jak celá akce probíhala.
Už od začátku dne, jsem se na akci moc těšila. Jsem v OS teprve velice krátce a tohle měla být první akce, které jsem se měla také účastnit.
Celá akce byla zorganizována k padesátiletému výročí Domova Laguna v Psárech. Domov Laguna poskytuje péči, vzdělání ale také domov a přátelé dětem i dospělým s mentálním nebo tělesným postižením.
Od Janičky Buriánkové jsem dostala instrukce, že mám být v půl jedné na Kačerově, a tam jsme se také v danou hodinu setkali. Na akci za naše sdružení jela Janička Buriánková s manželem, Pavlínka Maděrová a já. Začátek akce byl plánovaný na jednu hodinu odpolední, ale já, Janička i Pavlínka jsme dorazily o něco dřív. Za prvé proto, abychom se stihly se všemi přivítat a seznámit a za druhé proto, abychom stihly někam uklidit plyšáky, které jsme měly v plánu v průběhu akce rozdat klientům.
Ředitel domova, Jakub Adámek byl velice milý a příjemný člověk, udělal dojem, řekla bych jak na mne, tak i na ostatní. Jeden z ochotných zaměstnanců nám pomohl i s nákladem plyšáků z auta. V jednu hodinu akce skutečně začala. Konala se v hale domova, které na mne působila velice příjemně. Celou halu zdobily fotky a výrobky samotných klientů. Některé výrobky byly opravdu velice vydařené, mě osobně se nejvíce líbily asi tašky, které byly vytvořeny z různých látek – nejspíš. :-D V zadní části haly bylo několik stolů spojených k sobě s pitím a občerstvením.
Na začátku akce začal s projevem ředitel domova. Projevy byly dlouhé a vzhledem k tomu, že jsem s holkami stála právě v zadní části haly, kde nebylo moc dobře slyšet, šly jsme proto připravit plyšáky do přenosek. Pytlů bylo celkem šest. Všechny jsme probraly a oddělily ty větší plyšáky od menších, větší měli být jako dárky vhodnější.
Jak plynul čas, postupně se na pódiu střídali sponzoři, příbuzní i samotní klienti, kteří v programu měli zařazené i několik vystoupení. Pěvecká i taneční vystoupení klientů se mi moc líbila, už jen proto, že mám tanec sama velice ráda. Od patnácti hodin, čtyřiceti pěti minut měl vystoupení kouzelník z našeho OS, po kterém byla pauza. Při té jsme měly rozdávat plyšáky. Musím říct, že to byl asi ten nejlepší zážitek z celého dne. Myslím to, vidět, jakou mají z našich dárků radost. Obzvláště si pamatuji výraz jednoho klučiny, na kterého v mém košíku žádný plyšák nezbyl. Slíbila jsem mu, že mu ještě nějakého donesu, a i přesto, že už nás tlačil čas a skoro žádní plyšáčci nebyli, podařilo se mi ještě jednoho mu vyštrachat. Co si pamatuji, bylo to růžové prasátko se zeleným čtyřlístkem, na kterém byl nápis “2000“. Asi nezapomenu jeho výraz, když tam chodil a všem prasátko ukazoval.
Akce se blížila ke konci, ale my ještě před začátkem vystoupení pana (Nedvěda?) šly rozdat plyšáky dětem, které na akci nemohly být, nebo už musely odejít. Byly to děti s méně i více závažným postižením, ale i na nich bylo vidět, že si dárků váží. Tedy alespoň já si to myslím.
Při vystoupení zpěváka františka Nedvěda ml. jsme se s Pavlínkou a Janičkou už jen kochaly dobrým pocitem z vydařené akce a skvělého odpoledne. Spousta klientů se tam ještě bavili a tancovali a tancovala jsem i já.
Bohužel se blížil i konec akce, a tak se hosté začali odebírat domů. My jsme si šly také zabalit věci, rozloučit se a připravit se na odjezd. Já se šla rozloučit s Panem Nedvědem a hlavně Románkem, se kterým jsme se seznámili během akce. To on mě vytáhl tancovat. :-D
Na závěr bych chtěla říct, že se mi akce velice líbila a přišla mi velice zdařilá a myslím, že tak působila na všechny. Byla to zábava i poučení tam být a vidět to, jak to doopravdy je. Už když jsme tam jely, věděly, do čeho jdeme, a musím říct, že to naopak bylo mnohem milejší, než by si kdo myslel. Já osobně bych si takovouto akci zase moc ráda zopakovala, a když bude možnost, do Domova Laguna zase s velikou radostí pojedu.
A z pohledu „první akce, které jsem se účastnila“? Cituji sama sebe: „Byla to opravdu úžasná zkušenost a super odpoledne. Moc se těším, až společně s Pavlínkou, Janičkou a ostatními lidmi z OS zase něco podobného podnikneme.“
02.06.2012, Kateřina (K-K) Rýdlová
Poděkování všem, kteří se na akci z OS VESPOJENÍ podíleli. Vystoupením, dárky, zapojením se v programu....!