Plyšové setkání s dětmi z DD Uherský Ostroh

Dne 20.9.2010

KDO NEVĚŘÍ, AŤ TAM S NÁMI BĚŽÍ...

Že za jeden den poznáme křížem krážem celou Moravu, netušil ani jeden z nás. Posádka, tedy Jani Buri, já a auto plné dárků pro děti z dětských domovů, vyrazila brzy ráno. Návrat byl naplánovaný v podvečer. Počítali jsme s tím, že to bude náročné, i s tím, že se na cestách sem tam ztratíme, ale to co přišlo, všechno přebilo.

Už to, že jsme najeli kolem jednoho tisíce kilometrů, napoví hodně. Z Prahy do Valašského Meziříčí, pak na sever do Krnova a zase zpátky na jih do Uherského Ostrohu. A všude přijetí více než vřelé, všude bychom rádi zůstali hodiny a hodiny, ale nedalo se, čas nás hnal.

Nejdříve jsme se rozehřáli na jedné z nejlepších besed se školáky, co jsme zažili, v ZŠ Valašského Meziříčí - Poličné. Nakoukli jsme i do školního arboreta, které poničily povodně, a na které sdružení VeSpojení přispělo nějakou tou korunou (děkujeme všem, kteří pomohli, celkem je to 8000,- korun.) A pak už dětské domovy. Ten ve Valašském Meziříčí jsme zastihli zrovna ve chvíli, kdy se děti vracely ze školy. Zkontrolovali jsme žákovské knížky a pak rozdávali dárky, kterých jsme díky sponzorům a členské sbírce plyšáků, měli plné auto. Děkujeme všem za to. Děti měly opravdovou radost. Dostali jsme krásné obrázky, povídali a povídali a zase povídali, bylo nám tam nádherně. Je to místo, kam se vždy moc rádi vracíme.

Jak se ukázalo, den nebyl nabitý ale přebitý. Když jsme pak večer, ve tmě hledali dětský domov v Uherském Ostrohu, závodili jsme s časem, abychom přijeli těsně před večerkou. Nepovedlo se. A tak jsme ty nejmenší děti viděli už jen v postýlkách, zachumlané až po bradu, jak šťastně a bezbranně sní. Dárky jsme nechali na stolečkách u tet a strýčků, ráno to tam určitě vypadalo, jako o malých Vánocích. A pak hurá do společenské místnosti za těmi odrostlejšími. Byla to pyžamová párty. My ve vší počestnosti v denních oblecích ale děti, protože ráno brzo vstávaly, už byly v nočním. Vypadalo to na krátkou zdvořilostní návštěvu, ale to brzo vzalo za své. Začali jsme hrát hru, něco na způsob uhádni město, řeku, herce …. od daného písmene, a okamžitě jsme zapomněli, kdo je host a kdo domácí. Překřikování, napětí, naoko hádky o výsledek, zklamání z prohry, řev vítězství. Odjíždělo se nám těžce. Klidně bychom řádili do rána. Jenže před námi byla cesta autem nočním jihem Moravy a před dětmi časné vstávání.

V Praze jsme byli kolem druhé hodiny ranní. Nevadilo nám to. Únava nikde. Každá návštěva domova, každé setkání, pohlazení, potřesení rukou nás vždy nabilo. Po tolika hodinách mezi dětmi jsme byli nasáklí energií jak jaderné reaktory. Vzít do ruky žárovku tak svítí. Kdo nevěří, ať příště jede s námi. K.V.

Fotky z akce

 Poděkování

• děkujeme všem, kteří dětem přispěli sbírkou plyšových hraček